Novoměstská
inspirace

Suchoj Su-31

Mám rád vše okolo létání a jsem postižen modelařinou. Rád začínám nový model první osou na budoucím výkresu, za dlouhých zimních večerů jsem rád zalezlý v pracovně při lepení špejlátek (chápu to jako neoddělitelnou část modelařiny a báječnou relaxaci), mám radost ze zhmotnění myšlenky a z tvůrčího koníčka. Mám rád čas strávený na letišti s dobrými kamarády, jsem rád, že mě již nic nenutí se stále poměřovat s výkony soupeřů na soutěžích. Mám rád modely, které se po jedné dvou sezónách nerozpadnou stářím a létají podle mých představ.

Ptáte se, zda nejsem podivín? Ano, jsem!

S modeláři mého naturelu bych se chtěl podělit o pár postřehů a poznatků z provozu akrobatického modelu inspirovaného ruským akrobatickým speciálem Su-31.

Úmyslně píšu "o modelu", protože proti předloze jsem provedl několik úprav a použití výrazu polomaketa by bylo poněkud přehnané (snad čtvrtmaketa?). Po zkušenostech se svými předchozími Extrami, Súčky 26 a Jaky 54 jsem výškově změnil polohu VOP a křídla, polohu podvozku a malinko jsem změnil i tvar trupu v zadní části (plocha SOP pod osou VOP a zvětšení plošné délky).

Konstrukce modelu je klasická: Přepážky trupu jsou z březové a topolové překližky, potah z balzy tl. 3 mm a tl. 2 mm, VOP a SOP celobalzové s trochou překližky, žebra křídla z topolové překližky, potah křídla a páskování žeber z balzy tl. 2 mm. Něco uhlíku na exponovaná místa, něco duralu na spojovací trubky a podvozek, něco skelného laminátu na motorový kryt.

Modely si kreslím na PC, takže není problém připravit podklady pro CNC frézování všech tvarových dílů z balzy, překližek a ze sklotextitu. Kreslit všemožná odlehčení a zámky, když vím, že je nebudu muset vyřezávat lupenkovou pilkou, je opojné. Po vyfrézování dílů u firmy PT model se stavba stává lahůdkou a radostí. Snažil jsem se maximum sousedících dílů vzájemně zámkovat tak, aby se časem nic nerozhrkalo.

Celý model je lepen kyanoakylátovým lepidlem HVP Modell řídkým a středním (dokonce i vše kolem motoru a podvozku), potahy o větší ploše lepidlem disperzním. Kryt kabiny jsem koupil u firmy Reichard Modelsport. Vše je potaženo Oracoverem, doplňky jsou z Oratrimu a aranžérské fólie.

Po dobrých zkušenostech padla volba opět na dvouválec Roto 70V2 (70 cm³). S muflery JMB ho za letu na volnoběh téměř neslyšíte (při úleku po stáhnutí plynu si musíte stále opakovat: "Klídek, ještě nikdy nezhasl!"), na plný plyn v horizontu realisticky troubí - no nádhera!

Pokud ovšem holdujete 3D kotrmelcům a brouzdání směrovkou v ranní rose, raději použijte nějaký nikasilový.

Motory Roto jsou klasické koncepce, s naprosto spolehlivým a klidným chodem. V mém okolí jich létá více, zatím jsem neviděl na žádném problém a vyběhaného "roťáka" se asi nedožiju. V naprosté většině případů je klasické schéma spouštění po příchodu na letiště 5S1Z, druhý a další start 1S2Z (počet protočení - S = se sytičem, Z = zapnuté zapalování). Jak jsem svoje první Roto 70V2 před třemi roky namontoval na předchozí model (Jak-54), tak tam někde pod krytem je a tak létá dodnes. Často mám výčitky, že si ho nevšímám. Ani nevím, zda tam mám ještě svíčky.

Zapalování mám již na napětí 7,2 V, takže ho napájím ze dvou článků Li-Ion 1 300 mAh. Za hodinu akrobatického létání z nich odčerpá 780 mAh a motor spotřebuje asi 2 litry benzinu. S vrtulí Fiala 26/10 točí na zemi 5 800 až 5 850 ot./min (asi podle nálady), za letu jsem naměřil maximálně 7 050 ot./min.

Palubní systém je shodný s tím, který jsem popsal v příspěvku o Jaku 54 v této rubrice (dva oddělené systémy přijímací části, dva zdroje, dva přijímače, serva napůl), s těmito rozdíly: Přijímače jsou nyní JETI Duplex R 8; serva Hitec ovládání křídla a výškovky 4x HS-5985 MG, směrovky 1x HS-805 BB Jumbo, plynu a sytiče 2x HS-5475 HB.

Po každém létání ihned dobíjím palubní zdroje, tím mám dobrý přehled o spotřebované energii. Zpracováním záznamů z 26 startů jsem zjistil, že za hodinu akrobatického letu spotřebuje palubní systém (obě větve) ze zdrojů cca 830 mAh.

Dobití všech zdrojů (3x Li-ion 2s1p 1 300 mAh) ihned po létání se záznamem dodané kapacity praktikuji ze třech důvodů:

1. Zvýšená spotřeba signalizuje nějaký problém v instalaci či servech, popřípadě mechanický v táhlech či kormidlech - včasné varování před problémem.
2. Nemohu tím zapomenout je před dalším létáním nabít.
3. Jsou kdykoliv k dispozici, když se udělá hezky a je třeba "vystřelit" na letiště.

Letové vlastnosti Súčka plní moje představy o modelu na klasickou akrobacii. Létá rovně ve všech (i ostrých) tažených a tlačených obratech, ve všech režimech se chová naprosto neutrálně (dolů, nahoru, na zádech, v nožových částech obratů). Nejlépe dovede potěšit v nožovém letu, kdy je třeba pouze směrovkou udržovat horizont, takže pravou rukou (křidélka a plyn) mohu zdravit kolegy - a to prosím pěkně bez jakýchkoliv mixů. Na křídle, VOP i SOP mám velmi tlusté profily, které perfektně "drží" v ostrých obratech a na minimálce; v sestupných fázích se model díky nim nerozbíhá, dobře brzdí i vrtule se širokými listy. Súčko létá s chutí a vždy si to spolu užijeme.

Psáno pro RC revue

Bedřich Janáček,
Modelklub Elton, Nové Město nad Metují