V opojení ze současných vysokovýkonných kompozitových modelů často zapomínáme na to, že i ty mají své kořeny v první polovině minulého století. V době smrkových nosníků, žeber křídla a přepážek trupu pracně vyřezávaných z překližky, hezkých téměř kulatých trupech z řady nosníků. Byl to čas kaseinových lepidel, papírových potahů a acetonových vypínacích laků. Modelář – konstruktér musel mít hodně zkušeností a vědomostí o konstrukci modelů – ty totiž musely stabilně létat úplně sami, bez zásahu ze země. Jejich aerodynamické nedostatky nemohly být eliminovány řadou elektronických mixů v počítačových soupravách. Těmto modelům nelze upřít jisté kouzlo a před jejich průkopnickými tvůrci bychom měli smeknout. Také mě naplňuje hrdostí, že naši modeláři byli vždy na vrcholu modelářského dění a výrazně přispěli a stále přispívají ke globálnímu rozvoji naši krásné záliby.
Pokud převezmeme toto modelářské dědictví našich pradědů, použijeme současnou výrobní technologii CNC obrábění, přidáme špetku současných konstrukčních a potahových materiálů, do útrob vložíme nejnovější výdobytky rádiových a pohonných systémů - a to vše uhněteme do podoby skutečného akrobatického letadla - může vzniknout docela zajímavý model pro radost.
O něco takového jsem se pokusil při návrhu tohoto Sůčka. Záměrem bylo vytvořit model pro pohodové létání klasické akrobacie, kdy platí aerodynamické zákony a pohyb modelu prostorem je nanejvýše ladný a plynulý tak, jak ho známe u skutečných akrobatických speciálů. Pro někoho by to mohl být zajímavý model s dávkou nostalgie, pro jiného prostý "úlet". Posuďte sami.
Zvolil jsem rozpětí kolem dvou metrů, kterou považuji za dobrý kompromis mezi snadnou přepravou, počtem akumulátorů a letovými vlastnostmi. Použitím "žbrdlinkové" konstrukce jsem se vyhnul průhledné kabině a laminátovému krytu motoru. Kabinu této velikosti v domácích amatérských podmínkách již těžko vyrobíme a koupit ji hotovou se nemusí vždy podařit. Podobné to je s laminátovým krytem motoru, jeho pracnost spojená s laminováním, tmelením a nástřikem je značná.
Technické údaje
Modely navrhuji v prostředí vhodné aplikace na PC, takže není problém následně přichystat data pro CNC frézování všech potřebných dílů z různých překližek, balzy a sklotextitu. Kamarád Pavel Tošovský rozezní CNC symfonii své frézky a mnoho set dílů je rychle na světě. Zároveň se frézuje i řada dílů na montážní přípravky, které zrychlí a hlavně zpřesní stavbu. Vše připomíná Lego, díly sestavíme na zámky nasucho, zkontrolujeme souosost, rovinnost a zalepíme vteřinovým lepidlem. Našim pradědům by se to určitě líbilo.
Konstrukce modelu
Nosným prvkem trupu je vnitřní korýtko, ve kterém je ukotvena motorová přepážka, podvozek, hlavní přepážka s integrovanou spojkou křídla. Jsou v něm dále uloženy pohonné akumulátory a veškeré RC vybavení včetně serva SOP. Vnější tvar trupu tvoří balzové nosníky 7 x 7 mm. Horní díl trupu je odnímací od zadní hrany kabiny až po předek trupu i s částí motorového krytu. Tím je zajištěn zcela volný přístup k veškerému vybavení.
Křídlo je klasické konstrukce, pásnice nosníku jsou smrkové, stojiny nosníku jsou vyfrézovány z překližky, torzní skříň a páskování žeber je z balzy tloušťky 2 mm. SOP a VOP jsou též klasické konstrukce většinou z balzy tloušťky 1,5 mm.
Model je potažen nažehlovací folií Oracover, barevná úprava je vyřezána z Orasticku a Oratrimu.
Pohon modelu
Na základě dobrých zkušeností jsem zvolil pro pohon modelu osvědčenou kombinaci:
Při letových zkouškách nejlépe vyhověla uhlíková vrtule PTmodel 22/10 E (nová řada), se kterou jsem naměřil tyto parametry při plném plynu:
Staticky na zemi: | 89 A | 19,5 V | 5 328 ot/min | příkon 1,73 kW |
Horizontální let: | 59 A | 20,9 V | 6 130 ot/min | příkon 1,23 kW |
Kolmé stoupání: | 85 A | 19,6 V | 5 360 ot/min | příkon 1,66 kW |
S tímto pohonem mám k dispozici podle stylu od 9 do 13 minut akrobatického létání.
Ovládání
Model je řízen systémem Duplex firmy Jeti model. Palubní instalaci tvoří přijímač R9 se satelitním přijímačem Rsat, dvoučlánkem Pover Ion 1 300 mAh a Maxi BECem. Vysílač Jeti Duplex DC je nastaven do režimu Dual Path. To znamená, že každý z jeho dvou VF modulů komunikuje samostatně s jedním přijímačem, cesta signálu je zdvojena a spolehlivost je vynikající. I při výpadku jedné větve se na řízení modelu nic nepozná.
Dalším bezpečnostním prvkem je "opačné" zapojení mechanického vypínače Maxi BECu, jeho vypnutím zapínám palubní napětí. Při jeho poruše, nebo při přerušení přívodního vodiče, zůstává zachována funkce přijímací části, pouze ji nejde vypnout.
Serva jsem použil digitální serva značky Hitec:
Telemerie
Systém Jeti Duplex EX nabízí uživatelsky přívětivé telemetrické údaje. Pomocí řady nabízených měřicích senzorů můžeme mít údaje z modelu v reálném čase téměř o všem, na co si vzpomeneme.
Na modelu mám k dispozici údaje:
Celkem tedy jde o 19 parametrů. Pro akrobatický model je to vše, co bychom mohli potřebovat pro dokonalý přehled o funkci jeho systémů a řešení nestandardních stavů. Pro jiné typy modelů můžeme doplnit další senzory, např. pro turbíny měřič průtoku paliva a jeho spotřeby, pro větroně vario, GPS apod.
Vysílače DC/DS umožní data zobrazit, uložit je do paměti pro další zpracování a nastavit více alarmů reagujících na jakoukoliv telemetrickou veličinu. Alarmy si tak hlídám napětí na přijímačích a pohonných akumulátorech, sílu signálu na anténách a parametr Q obou přijímačů (procento správně přijatých datových paketů).
Dále využívám užitečný údaj o odebrané kapacitě z pohonného akumulátoru, na kterém mám nastaven alarm na hodnotu 5 200 mAh. Při jejím odebrání mě příjemný dívčí hlas upozorní a jdu na přistání. Mám tak zajištěno vždy dost energie na přistání a nemusím sledovat čas letu, který se navíc mění podle stylu létání. Pokud chci během letu znát právě odebranou kapacitu, stačí stisknout mžikový spínač a hlasový výstup telemetrie mi sdělí, co jsem požadoval. Je to velice užitečné, protože nemusím spustit oči z modelu, a příjemné.
Testování vrtulí je s telemetrií Jeti Duplex EX radostná práce. Během pár minut jednoho letu zaznamenám všechny údaje při různých letových režimech a doma v klidu pomocí Jeti Studia vše vyhodnotím.
Letové vlastnosti
Sůčko, stejně jako jeho předchůdci, plní moje představy o modelu pro klasickou akrobacii a jsem s ním spokojený. Na modely letadel této firmy jsem dlouhodobě "zatížený", postavil jsem jich více v různých velikostech a postupně vylepšoval jejich letové vlastnosti.
Model létá rovně ve všech (i ostrých) tažených a tlačených obratech, ve všech režimech se chová zcela neutrálně (dolů, nahoru, na zádech, v nožových částech obratů). Tlusté profily (16 % na křídle a 12 % na ocasních plochách) neskutečně "drží" jak při minimální rychlosti, tak při prudkých obratech ve vyšších rychlostech. Podíl na tom má i nízké plošné zatížení. Při sestupném letu se model rozbíhá jen málo, čemuž kromě tlustých profilů napomáhá i velká čelní plocha trupu.
Z letiště jedeme se Sůčkem vždy spokojeni.
Napsáno po RCM.
Bedřich Janáček
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.