 
Věnováno št. kap. Malkovskému.
Ty, synu můj, — kam odlétals
 
v tu široširou dál?
 
My chvěli jsme se o Tebe,
 
by vítr neodvál
Tě v kraje cizí, studené —
 
Ty vrátil ses vždy zpátky,
 
ke druhům, vlasti milené
 
a k srdci svojí matky.
Ta vroucně vždy Tě objala
             .
a požehnání dala,
když mocná touha opět výš
a dál Tě, synu, hnala.
Jen výš a výše, synu můj,
 
ve Vesmír plný krásy,
 
v němž prožíval jsi nejkrasší
 
pro ducha Tvého časy.
Ta oblaka Tě vábila
 
a aero  druh byl Tvůj,
 
Tys stále velel: „Neustáň
 
a v nové světy pluj!"
Ty, hochu náš, vždy odlétals
 
se zrakem plným žáru
 
a lásky pro věc pokroku,
 
vítězství, letu zdaru--
Až přišel den, kdy vznesl zas
 
se s Tebou pták Tvůj šedý,
by nikdy víc Tě nevrátil--
bylo to naposledy-------!!
Vlasta Lepařová
Letec, časopis MLL, 1930
Sken: Marcela Šaffková